Muzeum v období druhé světové války
V období Druhé světové války bylo klatovské muzeum coby svědek historie a kultury Klatovanů a tedy i českého národa centrem protigermanizačních snah, duchovním centrem a zázemím klatovské inteligence. Vnějším projevem tohoto poslání bylo vydání souboru osmi leptů velikosti 24 x 31,5 cm grafické plochy s náměty připomínajícími historii a krásu města. Muzeum je vydalo v roce 1942 ve spolupráci se Spolkem českých umělců grafiků Hollar.
Vydání grafických listů, organizační pomoc při nové výdlažbě klatovského náměstí, organizování finanční sbírky na opravu největšího klatovského zvonu z Černé věže zvaného Vondra a pomoc při opravách jezuitského kostela na náměstí byly odpovědí muzea a celé kulturní klatovské veřejnosti na plány okupantů o konečném řešení tzv. „české otázky“. Pro velký ohlas leptů vydalo muzeum ještě v roce 1943 opět ve spolupráci s Hollarem mědirytinu Cyrila Boudy Klatovy – staré město z nadhledu.
Největší ranou ve válečném období však bylo vytypování budovy muzea jako vhodného objektu překladiště archivních materiálů a písemností určených k odsunu z okupovaného území v rámci německé taktiky spálené země. Na podzim 1944 byl dán příkaz k vyklizení budovy. Během necelých dvou měsíců musely být všechny sbírky zabaleny, uloženy do krabic a převezeny do bývalé synagogy a na další čtyři místa v Klatovech. V té době měla slečna Milada Šleisová, ředitelka muzea po Františku Pláničkovi, úřadovnu ve třetím a později ve čtvrtém patře radnice.

Vydání grafických listů, organizační pomoc při nové výdlažbě klatovského náměstí, organizování finanční sbírky na opravu největšího klatovského zvonu z Černé věže zvaného Vondra a pomoc při opravách jezuitského kostela na náměstí byly odpovědí muzea a celé kulturní klatovské veřejnosti na plány okupantů o konečném řešení tzv. „české otázky“. Pro velký ohlas leptů vydalo muzeum ještě v roce 1943 opět ve spolupráci s Hollarem mědirytinu Cyrila Boudy Klatovy – staré město z nadhledu.
Největší ranou ve válečném období však bylo vytypování budovy muzea jako vhodného objektu překladiště archivních materiálů a písemností určených k odsunu z okupovaného území v rámci německé taktiky spálené země. Na podzim 1944 byl dán příkaz k vyklizení budovy. Během necelých dvou měsíců musely být všechny sbírky zabaleny, uloženy do krabic a převezeny do bývalé synagogy a na další čtyři místa v Klatovech. V té době měla slečna Milada Šleisová, ředitelka muzea po Františku Pláničkovi, úřadovnu ve třetím a později ve čtvrtém patře radnice.
