Co je k vidění

Pojmenovávání lékáren po mytických, symbolicky silných či magických bytostech bylo v minulosti běžnou tradicí, což se odráží i v názvu této klatovské lékárny. 

Návštěvníci si zde mohou prohlédnout tzv. „roh jednorožce“, který byl historicky považován za vzácný a léčivý artefakt. Ve skutečnosti se však jedná o kel narvala (Monodon monoceros), mořského savce z čeledi narvalovitých. Tento fakt nebyl v minulosti obecně znám, a proto byl předmět mylně interpretován jako pozůstatek bájného tvora.



Možnosti léčby nemocí byly v dřívějších obdobích značně omezené, což vedlo k využívání rozmanitých, dnes často již překonaných metod. Mezi běžné terapeutické postupy patřilo například pouštění žilou či aplikace pijavic. Tyto praktiky, ačkoliv z dnešního pohledu kontroverzní, představovaly v době absence moderních léčiv významný prostředek léčby. V expozici lékárny jsou kromě pijavic prezentovány také další kuriózní materiály, jako například zub pilouna, jelení kopyto či sušené rybí měchýře.

Významnou roli v procesu uzdravování sehrávala nejen samotná léčba, ale i víra pacienta v její účinnost. Náboženské přesvědčení i pověrčivost byly v tehdejší společnosti silně zakořeněny, což se odráželo i ve složení používaných léčiv. Mezi léčebné prostředky patřily nejen rostlinné drogy, ale i látky jako popel, prach z kostelů, drahé kovy (zlato, stříbro), rtuť či síra. Využívány byly rovněž živočišné produkty, včetně sušených orgánů, krve či masa.

Expozice barokní lékárny U Bílého jednorožce tak nabízí rovněž vhled do méně obvyklých aspektů historické medicíny, například do využívání egyptských mumií jako léčiva. V případech jejich nedostupnosti byly tyto suroviny nahrazovány jinými materiály, například masem mladého jedince s určitými fyzickými charakteristikami. Celkově expozice ilustruje šíři a specifičnost léčebných postupů minulosti a přispívá k hlubšímu pochopení vývoje farmacie a medicíny.